Dvě výpravy za sovicí do Stollbergu

Jak krásný je to pták ta sovice krahujová. Legendární sova z toho nejsevernějšího severu Eurasie a Severní Ameriky. Poprvé se objevila 4. prosince 2013 a to cca 30 km od našich hranic v německém Sasku, ve městě Stollberg. Tohle docela obyčejné město s 11 000 obyvateli zatím netušilo, že se do něj brzy začnou sjíždět ornitologičtí nadšenci a fotografové z celého Německa a možná i z okolních zemí. Třeba i z okolí Prahy…

Ať už jste nebo nejste příznivci celosvětového fenoménu tzv. twitcherů, lidí, kteří neváhají jet za jedním zajímavým druhem třeba stovky kilometrů, tohle pozorování vás určitě nemohlo nechat chladnými. Vždyť, kdy se zase někdy poštěstí spatřit v našich končinách ptáka, který svou severskou domovinu opouští jen velmi zřídka. Teď ji máme přímo tady za humny a nemusíme se trmácet někam na Sibiř. Samozřejmě můžete počkat až vám sovice krahujová přiletí až na zahrádku, nebo na vaši oblíbenou lokalitu někde za vsí.

Já jen nerad čekám J. Pravda, letos by i tomuto byla situace nakloněna. Vždyť sovice se objevila také v Polsku u městečka Pniewo a další jsou i v okolních zemích. Jak zjistil jeden zkušený ornitolog tak např. v Estonsku zaznamenali největší invazi sovic krahujových v historii. Asi 20 různých ptáků!

Ta Stollberská je ale nejblíž, takže nezbývá než dát dohromady partu podobných nadšenců, naplnit s ní auto až po okraj a vyrazit.

Naše pětičlenná výprava bude 14. prosince nejspíš první českou, která se za sovicí vydala.

Jirka Barták, skvělý fotograf a možná ještě větší nadšenec po touze vidět vzácné druhy, než jsem já.

Petr Rádl, velký cestovatel, který nás celou cestu bude zásobovat historkami ze všech kontinentů.

Paulína Piasecká, která ochotně poskytla svoje auto, byť si možná neuvědomila, že ho poskytla do rukou Vaška Johna, jehož ornitologické znalosti jsou vskutku obdivuhodné, ovšem jeho řidičské umění má drobné nedostatky. (Promiň, Vašku, ty víš jak to myslímJ) Vzadu uprostřed se krčí moje maličkost netrpělivě očekávající další dobrodružství na cestě s dosud neviděným druhem na konci. Trapně se přiznám, že jsem nikdy předtím o městě Stollberg neslyšel ani ho neznám, takže jsem se předem připravil, kde přesně sovici hledat. Překvapivě jsem zjistil i její přesnou adresu Zwickauer Strasse 85! Taky tady tedy bydlí sovice krahujová…

Přijíždíme do Stollbergu a po nepříliš dlouhém hledání objevujeme ulici s názvem ZwickauerStr.

Jsme u cíle. Přijíždíme ke křižovatce, kde si ihned všímám na protihlukovém valu stojících lidí se stativy a teleobjektivy. Kvapem parkujeme auto a prakticky okamžitě vidíme toho nádherného ptáka, jakým sovice krahujová je. Sedí přímo na dopravní značce rušné křižovatky a nijak si nevšímá projíždějících aut.

Obr.1.

Tak takhle nás přivítala slavná stollberská sovice krahujová na místě.

Přidáváme se k německým ptáčkařům a fotografům a opravdu si pohled na tohoto ptáka vychutnáváme. Sovice nám vzápětí předvede všechno, co umí. Bleskově se z dopravní značky vrhá k zemi a s uloveným hlodavcem odlétá na strom. Pohled na sovici krahujovou se zobákem zbarveným od krve je těžko popsatelný. Dalším oblíbeným kousek sovice jsou přelety těsně kolem nás, což nám ještě několikrát předvede. Za protihlukovým valem se nachází jabloňový sad a několik domů se zahradami. Oblíbené loviště sovice. Přímo před námi několikrát úspěšně zaloví. Řeknu vám, že nic se nevyrovná tomu, když sovice krahujová proletí těsně kolem vás a se žuchnutím dopadne před vás na zem, kde uloví kořist.

Ať už tedy my, nebo těch 15 Němců co je tu kolem nás, jsme buď nadšeně fotili, nebo jen zírali s otevřenou pusou. Stejně jako starší chlapík s triedrem, kterému si sovice sedla přímo nad hlavu na dřevěný kůl a donutila ho dobrých pár minut se nehýbat.

Obr.2.

Ano, můžeme jen tiše zírat a těšit se z tohoto unikátního pozorování.

Přestože nás tam nebylo zrovna málo, tak se nezdálo, že bychom ji nějak rušili, či znervózňovali. V klidu se před námi čistila, protahovala, chvíli klimbala a pak si zase poletovala nebo zalovila.

Strávili jsme tam něco kolem 2 a půl hodiny. Dalo by se i víc, ale čekala nás cesta zpátky domů.

Obr.3.

Tak takhle se nám předváděla s nádherně azurovou oblohou v pozadí.

Cestou domů jsme si v autě prohlíželi fotky a já jsem si říkal, že něco takového nejspíš hodně dlouho neuvidím. Vida, jak šeredně jsem se mýlil! Když se o naší výpravě dozvěděli ostatní čeští ornitologové, neváhali a začali podnikat vlastní výpravy do doposud neznámého Stollbergu. Když jsem zjistil, že 11. ledna se chystá vyrazit i Petr Suvorov, nemohl jsem se nepřidat. Petr povolává dvě děvčata, aby se vyvážil poměr sil pohlaví. Mám tu čest poznat Martinu Kišelovou a Naďu Bartůňkovou. Mimo to se dozvídám, že sovice údajně včera změnila svoji polohu. Cestou se tedy zkoušíme nabourat na německé informační servery a zjistit, co se dá. Nakonec se to povede. Sovice má být jen necelý kilometr od původního místa. Vyrážíme vstříc Stollbergu. Prakticky nebloudíme a počasí na německé straně vypadá podobně jako při mojí minulé výpravě.

Když se dostáváme na místo, zjišťujeme, že námi zjištěná nová poloha je přímo u nájezdu na dálnici. A jak se tak rozhlížíme po sovici, nějak se dostaneme do špatného pruhu a musíme pak dost nešikovně vycouvávat, což způsobí chvilkovou zácpu německých řidičů (samozřejmě dopravní).

Nedá nám to a zajíždíme rovnou do sadu na Zwickauer Strasse a děláme dobře. Už zdálky vidíme štrúdl stojících aut a menší dav ptáčkařů. Bingo!

Při příchodu na lokalitu se nejprve dozvídáme od místních, že se sovice schovává v křoví a není vidět.

Já zatím překvapivě zjišťuji, že Němců tu je 35! Jsou to blázniJ Vzápětí se ale ukazuje hvězda dne. Sovice vylétá z křoví a začíná se předvádět v celé své kráse. Nám nestačí než se koukat. Sovice se ukazuje na dřevěném kůlu, betonovém sloupu nebo na stromě.

Obr.4.

Sovici krahujovou málokdy uvidíte na vzdálenost menší než 10 metrů. Ne však ve Stollbergu.

Dozvídáme se, že o ní dokonce vyšel článek v místních novinách, takže už o ní ví i veřejnost.

Jak by taky ne. Snad denně sem jezdí party birdwatcherů už přes měsíc. To se muselo rozkřiknout.

Má to ovšem i svou stinnou stránku.

Zatímco sovice si zájem objektivů a dalekohledů doslova užívá, o majitelce zahrady vedle sadu se to říct nedá. Zatímco si sovice v poklidu hoví ve větvích stromu u její zahrady. Nervózní dáma začne u plotu hlasitě tleskat a snaží se ji vyplašit. Musím se pousmát, když vidím, jak sovice sotva pootočila hlavou směrem k ní a dál pokračuje v odpočinku. Stollberské ženy se ale jen tak nevzdávají. Dáma bere do ruky malou videokameru a začíná si to všechno natáčet.

Něco si u toho tiše drmolí. Neumím sice moc německy, ale myslím, že určovací znaky sovice krahujové tou kamerkou určitě nedokumentuje. Musíme se asi smířit s tím, že se staneme součástí videa putujícího na policii se stížností.

Nebo si snad drahá dáma myslela, že nás vyžene, když uvidíme, že si nás natáčí. Na soukromém pozemku nejsme a nic trestného neděláme. A hlavně je nás proti ní 39, ne? Se sovicí 40. ;)

Řekněte si, co vy byste za to dali, kdyby vám za zahradou seděla sovice krahujová?

Obr.5. Foto: Petr Suvorov

Nadšení z pozorování snad mluví za vše. Zleva: Martina Kišelová, Naďa Bartůňková a autor článku.

My se s ní tady ještě chvíli pokocháme a vyrazíme k domovu. Jestli se tam ještě vypravím potřetí? To netuším… J Každopádně, jak se později dozvídám, tak od 24. ledna je přístup do sadu zablokován, kvůli stížnosti, která přišla na město Stollberg. Policie nyní bude několikrát denně kontrolovat, jestli to všichni dodržují a ty neposlušné trestat pokutami.

Ta sovice krahujová je tedy vážně celebrita. Promenáduje se před stovkami fotografů, píšou o ní v novinách a nakonec ještě dostane osobní ochranku…

Tak tedy sovicím zdar!

Martin Došlý

Autor článku je autorem fotografií, není-li uvedeno jinak.

Obr.6.

Obr.7.

Obr.8.