Rozhovory o zemědělské krajině 1/2: Václav Zámečník: O petici za záchranu zemědělské krajiny

V průběhu podzimu 2012 vznikly dva rozhovory, které se týkají stavu současné zemědělské krajiny. Oba dva rozhovory byly určeny pro Zpravodaj Zeleného kruhu, asociace ekologických neziskových organizací. Po dohodě se Zeleným kruhem vyjdou oba dva rozhovory také na našich webových stránkách. Prvním z tázaných je Ing. Václav Zámečník, kterého jsme se ptali na okolnosti vzniku petice za záchranu zemědělské krajiny.

Jak to vlastně bylo s počátkem petice za záchranu zemědělské krajiny?

Na počátku byli myslivci v Polabí, kterým se nelíbilo, jak se zemědělská krajina mění a proto oslovili doc. Jakuba Hrušku, který spolupracuje s časopisem Svět myslivosti. Ten také sepsal první nástřel textu petice. Jelikož věděl, že ČSO se zemědělské krajině a její biodiverzitě dlouhodobě věnuje, dostali jsme jako jedni z prvních text k vyjádření. Naše rozhodování, zda petici podpořit, bylo poměrně rychlé. V současné době se rozhoduje o podmínkách čerpání zemědělských dotací v rámci Společné zemědělské politiky pro období 2014-2020 a pokud chceme zastavit dlouhodobý pokles početnosti ptáků zemědělské krajiny, bez odpovídajících změn v krajině a úprav hospodaření to nepůjde. Proto jsme petici přivítali jako příležitost zlepšit stav zemědělské krajiny a podmínky pro veškeré organismy, které zde žijí.

Proč ji ČSO chce podpořit? Co je jejím cílem?

Vycházíme z předpokladu, že peníze daňových poplatníků Evropské unie, které směřují do zemědělství, by měly mimo jiné podporovat také veřejné hodnoty, mezi které patří také zdravá a pestrá krajina. Proto požadujeme, aby 10% zemědělské krajině tvořily plochy plnící ekologické funkce. Patří mezi ně zejména travnaté pásy a meze podél polí, liniová zeleň, malé mokřady, prameniště, terasy nebo plochy na orné půdě, které nemají čistě produkční funkci a přispívají ke zvýšení kvality půdy a její druhové rozmanitosti. Přitom už dnes celá řada zemědělských podniků tento požadavek naplňuje. Druhým požadavkem je vymezení alespoň 50% prostředků Programu rozvoje venkova na environmentální podporu – přírodě šetrné způsoby hospodaření v zemědělství a lesnictví a naplňování závazků vyplývajících z mezinárodních dohod jako jsou Natura 2000, Směrnice o vodách či Mezinárodní úmluva o biodiverzitě. Petice upozorňuje pouze na základní cíle, kterých bychom chtěli dosáhnout, přesto je mezi dílčími návrhy na efektivní “ozelenění” přímých plateb jeden, který bych rád zdůraznil. Požadujeme, aby plocha jedné plodiny na půdním bloku byla maximálně 30 ha. Toto omezení přispěje k pestřejší krajině a přitom nebude mít významnější negativní dopad na samotnou ekonomiku hospodaření.

Jaký dopad měla na zemědělskou krajinu homogenizace, tj. rozorávání mezí, likvidace remízků atp.?

Zcela zásadní, protože právě pestré zemědělské prostředí s přítomností mezí a keřů vytváří vhodné podmínky pro výskyt celé řady rostlin i živočichů. Bohužel, kvalitní zhodnocení skutečných dopadů na úrovni České republiky není možné, protože dlouhodobé změny početnosti se evidují jen u vybraných druhů ptáků v rámci mysliveckých statistik. Typickým představitelem je koroptev polní. Ve třicátých letech 20. století se v tehdejším Československu v průměru lovilo více než 600 tisíc koroptví ročně a v rekordním roce 1935 přesáhl odstřel 2,5 miliónů kusů. Přitom hlavním faktorem, který ovlivňoval početnost koroptví, byly zejména tuhé zimy. I přes značné úbytky se ale vždy v relativně krátké době dokázaly koroptve zregenerovat. Změny v krajině 50. a 60. letech pro ně ale byly fatální. Následoval strmý pád jejich početnosti až na 100 tisíc jedinců na počátku 80. let. Scelování pozemků a nástup velkoplošného zemědělství způsobil úbytek celé řady dalších ptačích druhů jako např. chocholouše obecného, ťuhýka obecného, vrabce polního nebo sýčka obecného. Navíc z krajiny vymizely přirozené protierozní prvky a v některých svažitých oblastech začalo docházet ke zvýšené erozi zemědělské půdy.

Odrazila se homogenizace také ve vodním režimu? Jak se mění retenční schopnosti krajiny?

Bohužel v rámci kolektivizace nedocházelo jenom k likvidaci mezí a remízků, ale také k významným zásahům do vodního režimu. Pokračovalo odvodnění zemědělské půdy, často byly rozorány travní porosty zejména v nivách řek. Také tyto zásahy negativně ovlivnily celou řadu ptačích druhů, zejména všechny bahňáky, tetřívka obecného nebo chřástala polního. Současně se tím významně změnila schopnost krajiny zadržet vodu – podmáčené plochy, které fungovaly jako houba, zmizely a naopak častěji docházelo díky nástupu těžké mechanizace ke zhutňování půdy.

Jak je to s půdním režimem? Jaký vliv mají na krajinu zemědělské monokultury?

Zachování optimálního půdního režimu bylo vždy klíčovým předpokladem, aby se nesnižovala kvalita půdy – hlavního výrobního prostředku pro zemědělce. Proto vznikaly různé osevní postupy, které dokázaly vyvážit plodiny náročnější na živiny na jedné straně, např. řepu, kukuřici nebo brambory s plodinami méně náročnými, jako jsou žito, oves nebo půdu obohacující jeteloviny. Základem bylo také vhodné používání statkových hnojiv. Dnešní monokultury by z pohledu půdního režimu nemusely vždy znamenat problém, ale za předpokladu, že se na daném pozemku opět protočí různé plodiny v rámci vhodně nastaveného osevního postupu. V některých případech se ale na stejném poli objevují plodiny náročné na živiny i více let po sobě a navíc, celá řada zemědělských podniků dnes nemá živočišnou výrobu, takže místo tradičního hnoje používají chemická hnojiva. 

K čemu došlo v zemědělské krajině po pádu Železné opony? Setkáváme se spíše s pozitivními nebo negativními trendy pro ptactvo?

Společenské změny po roce 1989 se významně promítly také do zemědělství, zejména pak restituce a nástup dotované zemědělské produkce ze zemí Evropské unie na český trh významně ovlivnily zemědělskou krajinu. V některých oblastech se objevily plochy nechané ladem, celkový objem chemicky účinných látek více než dvojnásobně klesl oproti 80. letům. I díky tomu se podle výsledků monitoringu krátkodobě zvyšovala početnost běžných druhů ptáků až do roku 1996, kdy se tento nárůst zastavil. Současně přitom docházelo ke stále větší specializaci na plodiny, které jsou ekonomicky zajímavé, takže se navyšovaly plochy řepky, kukuřice nebo pšenice. Ještě k významnějším změnám došlo v živočišné výrobě, kde se dramaticky snížily stavy dobytka s mléčnou produkcí a prasat. Dokládají to také klesající výměry pícnin a snížené dávky organických hnojiv.

Jak vypadá diverzita ptáků v rámci Evropy – je nějaký geografický gradient v diverzitě, tj. rozdíl mezi postkomunistickými státy, státy středozápadu, severu a mediterrání oblasti?

Určitě ano, každý region se liší jak svými geomorfologickými podmínkami, tak i rozdílnými způsoby hospodaření, které úzce souvisí s historií daného regionu nebo státu. To vše má zásadní vliv jak na druhovou diverzitu ptačích druhů, tak na velikost ptačích populací. Ucelené obrázky nám přináší zejména evropské atlasy, které v pravidelných intervalech vydává mezinárodní organizace na ochranu ptáků BirdLife International. Z pohledu obecné diverzity ptačích druhů je druhová pestrost hnízdících ptáků nejvyšší zejména v bývalých komunistických zemích střední Evropy a v pobaltských zemích, nejnižší je naopak na britských ostrovech, ve středomořských státech nebo naopak na severu ve Skandinávii. V některých oblastech, zejména na balkánském poloostrově, nejsou bohužel k dispozici kvalitní data, ale i zde předpokládáme s ohledem na pestré prostředí a často dosud extenzivní způsoby hospodaření, že zdejší druhová diverzita bude patřit k nejvyšším v Evropě. Pokud bychom se zaměřili čistě na ptáky zemědělské krajiny, pak narůstá význam tradičních zemědělských zemí a regionů, zejména Španělska, Maďarska nebo Ukrajiny.

Co se v současné době dělá pro trvalé udržení diverzity ptáků v zemědělské krajině?

Mezi klíčové nástroje dnes patří zejména agroenvironmentální opatření v rámci Programu rozvoje venkova (dotace Evrospké unie). Pro vybrané druhy, mezi něž patří bahňáci, chřástal polní nebo zrnožraví ptáci, vznikly speciální tituly, které jim mají zajistit vhodné životní a potravní podmínky. Zemědělci, kteří pobírají dotace, musí navíc plnit tzv. podmínky cross compliance, které zahrnují různé legislativní požadavky v podobě konkrétních kontrolovaných pravidel. Kromě toho také existují další finanční programy, které podporují vznik různých krajinných prvků na zemědělské půdě nebo šetrné způsoby hospodaření, např. ruční kosení cenných travních porostů. Jedná se zejména o Operační program životní prostředí, Program péče o krajinu nebo Program obnovy přirozených funkcí krajiny. Velkou příležitostí je nová zemědělská politika od roku 2014, jak už bylo prostřednictvím petice Za obnovu zemědělské krajiny naznačeno dříve.

Jaké jsou vyhlídky do budoucna v rámci Evropy a v rámci České republiky?

Troufám si věřit, že do budoucna význam ochrany přírody poroste. Přesto dosavadní trendy zejména u ptačích druhů zemědělské krajiny naznačují, že skloubení zájmů ochrany přírody a hospodaření v krajině bude náročný úkol. Stále rostoucí technické možnosti hospodaření mohou bez odpovědného přístupu způsobit nevratné poškození přírodních zdrojů. Proto je zásadním předpokladem kvalitní výzkum, který nastaví optimální parametry trvale udržitelného rozvoje. Věřím, že správná aplikace výsledků výzkumu do praxe přispěje k tomu, že i za dvacet let bude možné v naší krajině slyšet čiřikání koroptví, pozorovat tokající čejky a obdivovat impozantního dropa.

Rozhovor připravil Petr Suvorov (Pražská ornitologie).Upravila Zdeňka Šimková (Zelený kruh).

Ing. Václav Zámečník (1975) vystudoval krajinné inženýrství na lesnické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. Od roku 2003 působí na pozici zemědělského koordinátora v České společnosti ornitologické, která je partnerem mezinárodní organizace na ochranu ptáků BirdLife International v České republice. Mezi ptačí druhy, na které se zaměřuje, patří zejména chřástal polní a čejka chocholatá. Věnuje se propagaci problematiky ochrany biodiverzity zemědělské krajiny mezi odbornou a zemědělskou veřejností. Je jedním ze signatářů petice „Za obnovu zemědělské krajiny“, mezi jejíž cíle patří posílení eko-stabilizačních funkcí krajiny včetně její biodiverzity. Dlouhodobě spolupracuje se Zeleným kruhem zejména v oblasti ochrany přírody v zemědělské krajině.