Ohlédnutí za ornitologickým soustředěním Milovice 2012 aneb Milovické poznávání

Touha po poznání je už od nepaměti více či méně daná každému člověku. A  poznání okolní přírody bylo od prvopočátku hlavním lidským zájmem. V pradávných dobách to znamenalo větší šanci na přežití, ale postupem času se role tak trochu obrátily. Dnes jde také o přežití. Tím ohroženým však není člověk, ale sama příroda. V době, kdy zbytky lužních lesů, mokřadů a dalších unikátních biotopů ustupují výstavbě satelitních městeček, hypermaketů nebo zábavních parků, je podrobné poznání okolní přírody jedním z nástrojů, jak účinně chránit to, co kolem nás zbývá.

Vojenský prostor Milovice. Foto: Petr Kolka

O jedno takové důkladné poznávání se pokusila i skupina ornitologů a milovníků přírody 22.-24.června v Milovicích. Objektem zájmu bylo zmapování ptačích druhů v bývalém vojenském prostoru. Celá akce odstartovala v pátek navečer srazem účastníků v Benátkách nad Jizerou. Nejprve bylo třeba doladit metodiku, přidělit sektory jednotlivým skupinám a stanovit časový harmonogram celého víkendu. A jací by to byli nadšenci, kdyby ještě na páteční velmi pozdní večer a část noci nenaplánovali něco kolem opeřenců. Takže se vyrazilo na kontrolní kroužkování křepelek. Zúčastnili se ho všichni, kromě těch křepelek. Náladu a nadšení to ale nikomu neubralo a brzy ráno už všichni startovali do přidělených sektorů.

Snad i něco málo k metodice celého monitoringu. Na mapách sledované oblasti byla vytvořena síť bodů ve vzdálenosti 300m od sebe a rozdělena na čtverce 1x1 km. Úkolem pozorovacích skupin bylo v přiděleném sektoru postupně obejít všechny body a na nich v určeném časovém úseku zaznamenat všechny ptáky jak co se týče druhů, tak i počtů. Vzhledem k terénu to nebyl úkol nikterak jednoduchý. V lesních úsecích neprostupné mlází, oplocenky a mokřiny ztěžovaly přímý postup k jednotlivým bodům, na rozsáhlých loukách komplikovaly přesuny zase vzrostlé traviny nebo houštiny šípkových keřů.

Pět hodin v terénu dalo všem řádně zabrat a tak byl na odpoledne stanoven volnější zájmový program. Kratší procházku, zaměřenou především na bezobratlé, například listonohy a žábronožky, vystřídal v podvečer odchyt slavíků u starých jizerských tůní. Jak sítě, tak sklopky se osvědčily a tak mohl Pavel Kverek, znalec slavíků v našich krajích asi nejpovolanější, všem účastníkům odhalit některé taje ze života těchto mistrů ptačího zpěvu.

Ornitologické nadšení neznající konců. Foto: Petr Suvorov

Nedělní dopoledne byl na řadě opět monitoring a tím pádem dávka dalších zhruba pěti hodin v náročném terénu. Kolem poledne došlo ke stručnému zhodnocení celé akce, sdělení dojmů a pak už jen k postupnému rozjezdu všech zúčastněných ke svým domovům. To, že poznávání dost často bolí, se přesvědčili určitě všichni. Někoho bolela hlava od pražícího slunce, někoho různé části těla od pádů do všudypřítomných výmolů a nohy asi každého po té spoustě nachozených kilometrů cestou necestou. Na otázku nějakého rejpala, jestli mělo toto dvoudenní plahočení vůbec nějaký smysl, je odpověď docela jednoduchá. Setkání lidí, naladěných na stejnou notu, čas strávený v překrásné krajině, prokázaná přítomnost některých vzácnějších druhů, jako strnada zahradního (Emberiza hortulana), strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus) nebo sokola stěhovavého (Falco peregrinus) a získání velkého množství dalších dat, která budou postupně zpracována a snad i využita někdy v budoucnu. To, že se celá akce všem líbila, bylo patrné z korespondence, která po internetu doznívala ještě několik následujících dní. Okřídlené úsloví říká: „jen houšť a větší kapky“. Podobných výprav za poznáním není nikdy dost. Když už pro nic jiného, tak pro ten stále vzácnější kontakt s nezdevastovanou přírodou.

Pavel Vít

Na závěr nezbývá než dodat, že data z naší práce budou postupně zpracovávána pro potřeby České společnosti ornitologické a třeba se nám časem podaří z nich i něco sepsat. Z veškerých fotografií ze soustředění jsme připravili galerku, která je k dispozici ZDE. Za všechny organizátory bych chtěl touto cestou poděkovat účastníkům za jejich skvělou spolupráci a báječnou náladu v průběhu celého soustředění. Jmenovitě to byli:

Michaela Brožová, Vojta Brož, Karel Pithart, Tomáš Telenský, Denis Matthey, Pavel Kverek & Petr Suvorov, Martin Sladecek, Petr Kolka- členové Pražské ornitologie

Pavel Vít, Martina Hanzlíková - členové Severočeské pobočky ČSO

Eva Krásová - výkonná členka rady Central European Association of Zoo Friends

Hanka Zemanová - genetik - zoolog, Institut tropů a subtropů ČZU Praha

Petr Suvorov